(Saint Giles, Ægidius, Gilles, Egidius), (640 – ? 710)

Mnich a poustevník, jeden z nejoblíbenějších středověkých světců. Podle legendy se narodil v Athénách v Řecku jako syn bohatých rodičů. Již jako chlapec projevoval mimořádnou dobročinnost. Když rodiče zemřeli rozdal všechno jmění chudým a rozhodl se sloužit Bohu v ústraní. Jako poustevník se usadil poblíž řeky Rhone.

Ve své poustevně byl jednou Jiljí zasažen zbloudilým šípem krále Vamby, který na lovu vystřelil po lani  houštím do tmy jeskyně.  Král zděšen zásahem svého šípu poustevníka  ošetřil a spřátelil se s ním. Z nabízených darů a bohatství si Jiljí vybral, aby na místě jeskyně byl vystavěn klášter. Tak se také stalo a sv.Jiljí se v něm stal opatem.

Pro zmíněné příhody bývá označován za patrona kojení a kojících matek (v jeskyni jej dle legendy krmila laňka svým mlékem), tělesně postižených (zraněn visigótským střelcem), žebráků (dobročinnost), lesů a  kovářů. Poskytuje přímluvu i v případech epilepsie, rakoviny, duševních chorob, ženské neplodnosti a nočních můr.

Svátek v církevním kalendáři má 1. září a v neděli poté připadá v Křelově pouť – patrocinium. V křelovském pojmenování známé spíše jako „hody“.

S jeho jménem je též spojena řada pranostik.

Svatý Jiljí jasný, bude podzim krásný.
Svatý Jiljí tváře bílí. (sluníčko už neopaluje)
Jiljí jasný – podzim krásný.
Jaké počasí o Jiljím panuje, takové celý měsíc se ukazuje.
O svatém Jiljí jdou jeleni k říji.
Prší-li na svatého Jiljí, budou otavy shnilý.

Na den Jiljí hromy a blesky – čtyři týdny mokré stezky.

Svatý Jiljí slunce mírní.