Pastýřský list biskupa Nuzíka ke Dni prarodičů a seniorů: „Mladí jsou znamením, že vše, co jste zaseli, přinese požehnání“

„Když se řekne senior, možná si vybavíme diskuse o důchodech, možnostech sociálních služeb nebo o pomoci osamělým. Záměr Svatého otce s Dnem prarodičů a seniorů je v tomto ohledu mimořádný. Nejde mu jen o to, aby upozornil na potřeby nejstarší generace. Chce mnohem víc. Povzbuzuje vás, milí senioři, ba přímo volá k odpovědnosti, abyste žili ve vztazích. A to nejen mezi sebou. Spoléhá na vás, že budete hledat cesty i k mladým lidem, snažit se o vztahy, které budou schopny dopomáhat k životu z víry v Boha,“ vybízí v úvodu svého listu biskup Nuzík a cituje slova papeže Františka z jeho poselství k tomuto dni: „Přátelství staršího člověka pomáhá mladému člověku nesrovnávat život s přítomností a pamatovat si, že ne vše závisí na jeho schopnostech.“

Těm, kdo by mohli mít dojem, že navazovat vztahy s mladými je nad jejich síly a že s nimi ani nelze nacházet společnou řeč, natož svědčit o víře nebo je na cestě víry doprovázet, pak píše: „Svědectví víry nespočívá v tom, že mladého člověka zahrneme kritikou jeho chování nebo nářkem nad lepšími časy, které jsou nenávratně pryč, ale že před jeho očima budeme žít všední den v blízkosti Boží lásky a péče.“ V takových setkáních je přítomen Bůh, přinášející novost, která je úplně jiná než ta naše lidská, zdůrazňuje biskup Nuzík a připomíná, že Hospodin povolal Abrama v jeho 75 letech. „Také nás Hospodin volá k následování na začátku nové etapy našeho života, kam patří jistě i stáří, a slibuje, že nám, stejně jako Abramovi, dá novou zemi a v ní i potomstvo. Abram uvěřil, že se v jeho stáří může změnit to, co mu bránilo být zcela šťastný. Stane se člověkem, který touží po otevřené budoucnosti, v níž Bůh chce zasáhnout v jeho prospěch, a proto důvěřuje Hospodinu, s nímž je ve stálém dialogu.“

Z tohoto biblického sdělení pak podle biskupa Nuzíka může každý pro sebe vyvodit otázku: Nakolik žiji i jako prarodič nebo senior v očekávání Božích každodenních zásahů v mém životě, které nemají podobu zázračných uzdravení z mých nemocí, které ze mne neudělají výkonnějšího člověka, ale které mi mohou pomoci přes vlastní potíže vidět a zajímat se o potřeby druhých, naslouchat i tehdy, když cítím únavu, očekávat zlepšení ve vztazích tam, kde jsem už třeba udělal, nebo udělala špatnou zkušenost? „Jak jistě víte, bratři a sestry, naši mladí se připravují na Světové setkání mládeže, které brzy začne v Lisabonu. Papež František, s nímž se zde setkají, jim vzkázal: ‚Než se vydáte na cestu, zajděte za prarodiči, navštivte osamoceného staršího člověka! Jejich modlitba vás ochrání a ponesete jejich požehnání ve svém srdci.‘ A pro vás seniory budou mladí znamením, že vše, co jste v životě zaseli, přinese požehnání, protože Hospodin neopouští svůj lid a jeho milosrdenství jde z generace na generaci,“ uzavírá biskup Nuzík svůj list. (celý text si lze přečíst zde)