Těžko najdete silnější motivaci než strach z rozhněvaného Boha, zejména pak strach z toho, že vám Bůh vezme vysoké a skvělé postavení příslušníka vyvolené elity a přeřadí vás do nízkého a ponurého postavení odpadlíků a zatracenců. Pokud je pro vás běžný obraz Boha, který lidi stíhá přísnými tresty, bude pro vás o to riskantnější ho změnit. (…)

Jestliže se však náš pohled na Boha proměňuje tím, že v ukřižovaném Ježíši vidíme Boží obraz, v němž přebývá Boží plnost v lidské podobě (jak píše Pavel v Koloským 1), a odlesk Boží slávy a dokonalé vyjádření Boží podstaty (jako v Židům 1), pak se Bůh nejlépe zjevil nikoli v tom, kdo stíhal druhé tresty, ale v tom, kdo byl druhými sám ztrestán.

V ukřižovaném člověku Bůh projevuje dokonalou solidaritu nikoli s těmi, kdo druhé zavrhují a vylučují, nýbrž s těmi, kdo jsou sami zavrženi a vylučováni; nikoli s těmi, kdo druhé ponižují a ostouzejí, nýbrž s těmi, kdo jsou sami ponižováni a ostouzeni.

(Brian McLaren /*1956/, Křesťanství 2.0)